V profesním životopise Lenky Horákové může už více než 14 let figurovat zkušenost nazývaná Neformální pečující. Co to vlastně znamená? Čím je péče o člověka s hendikepem neformální? I o tom se dozvíte v tomto dílu #formálně neformální pečující v podcastu NEEDo TALKs.
Jako neformální pečující jsme nazýváni i my, rodiče, kteří pečují o své dítě s postižením. "Neformální" u nás znamená, že naše péče probíhá prostě doma, mimo formalizovaný sociální systém, tedy ústav. Pečujeme bez předchozí průpravy a formálního vzdělávání. Ale především, a v tom vidíme velký rozdíl mezi péčí formální a neformální, bez možnosti volby. Málokterý rodič by si asi tuto cestu předem vybral. Je to po fyzické i psychické stránce náročné zaměstnání na plný úvazek, sedm dní v týdnu. Rodičovství se nám stává prací (péče, aktivizace, asistence, terapie, odborné nácviky), bez možnosti vzít si dovolenou nebo dokonce změnit toto "zaměstnání". V neposlední řade ani nedostáváme za tuto práci finanční ohodnocení.
Přehrát díl #formálně neformální pečující
 |
 |
|||
| PŘEHRÁT NA SPOTIFY | PŘEHRÁT NA APPLE MUSIC |
Lenka Horáková
Lenka je mámou 14leté Moniky, která nemá stanovenou jasnou příčinu svého psychomotorického opoždění. Pro vzájemnou podporu, pomoc a sdílení informací mezi rodiči s obdobným životním příběhem, založila, organizovala a facilitovala v Poděbradech přes 4 roky uzavřenou svépomocnou skupinu.
"Dcera Monička nemá dodnes žádnou diagnózu, která by vysvětlovala příčinu vzniku jejích obtíží. Původně jsme dostali informaci, že je jen opožděná. To nás motivovalo s ní pracovat, učit se a snažit se dohnat její vrstevníky. A když nemáte žádné další informace, musíte se prostě nějak zařídit. Zkoušeli jsme všechny možné terapie včetně těch alternativních. Ale až mnohem později nám došlo, že ten rozdíl nemáme šanci dohnat, dokonce ani udržet. Teprve potom přišla fáze postupného smiřování se a přijetí."
„Propady a pády jsou součástí mého života, ale důležité je vždy se postavit a jít dál!“
Neformálně pečující
Dlouhodobá péče, kdy o osobu blízkou pečují rodinní příslušníci nebo přátelé, kteří nejsou profesionálními pečovateli, se nazývá neformální péče. Tito lidé většinou nemají odborné specifické vzdělání a nejsou za tuto službu a pomoc placeni. Kromě péče o své blízké vykonávají neformální pečující často ještě svoje „civilní“ zaměstnání a jejich pomoc blízkým je založena na lidských vztazích. Neformální péče může být krátkodobá (po dobu snížené soběstačnosti opečovávaného vlivem úrazu, či krátkodobého onemocnění), nebo dlouhodobá (nejčastěji vymezena postižením, ztrátou soběstačnosti vlivem věku).
Kam do školy?
"Pro každé dítě je důležitá pochvala a úspěch. Kdybychom ji dali do běžné základní školy, jak jsme původně zamýšleli, tento pocit by asi nikdy nezažila. Proto jsme se rozhodli dát ji na školu speciální. Bylo to to nejlepší rozhodnutí."
Základní škola speciální
Vzdělávání žáků se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, žáků se souběžným postižením, s více vadami a autismem se zpravidla realizuje v základních školách speciálních. Základní školy speciální se odlišují od běžných základních škol jak organizačními formami vzdělávání, tak i obsahem výuky. Vzdělávání je přizpůsobeno žákům se sníženou úrovní rozumových schopností, psychických zvláštností, nedostatečnou úrovní koncentrace pozornosti a nízkou úrovní rozvoje volných vlastností. Speciální škola rozvíjí jejich schopnosti a usnadňuje jim vstup do dalšího vzdělávání a praktického života.
Napište nám do komentáře nebo na e-mail info@needo.cz, jak se vám tento díl podcastu NEEDo TALKs líbil. Budeme se těšit na vaše reakce, náměty na témata, nebo tipy na další hosty. O každém novém díle se dozvíte na našem Facebooku v uzavřené skupině NEEDo TALKs, nezapomeňte nás sledovat.
